The Process of Literary Creation

You are standing in front of a house, which, more than anything else in this region, has retained the unique spirit of the place. Here lived Mužák’s sister Sefka, after 1866 a widow with 12 children. From 1867-1887 Karolina Světlá and her husband travelled here in order to give Sefka a hand. It was here that the sketches and literary sources of her best novels were born: The Cross at the Stream [Kříž u potoka, 1868], The Schoolmistress [Kantůrčice, 1869] and Frantina [Frantina, 1870]. Karolina Světlá connected with the local people who trusted her and told her the local stories. Světlá was convinced that in this region she had encountered unique Czech characteristics. She believed that certain qualities can develop only in certain places as herbs grow only in certain soil. In her memoirs she wrote that most of the stories and novels she wrote about were based on real events and lives of real people. She deliberately changed local place names, details of the landscape and names of her characters so as not to cause anyone problems. In the photograph you can also see the important Czech writer of the 19th century, Božena Němcová. She lived in Liberec in 1850 for almost a year but unlike Světlá was not able to earn the trust of the local people. Therefore, their stories remained unavailable to her.

Tajemství falousku

Jak vznikaly literární texty Karoliny Světlé? A proč je psala? Karolině Světlé se podařilo splynout s místními obyvateli. Lidé jí důvěřovali, vyhledávali ji a vyprávěli jí prosté i nevšední příběhy z tohoto kraje. Světlá se tak podívala českému národu až na dno duše, jak o tom napsala. Dokud jsem chodila na procházku, v klobouku, v rukavičkách __a se slunečníkem, byla jsem velmi přísně z kruhu na peci vyloučena; řeklo se mi zcela zdvořile, ale určitě, že je místo moje dole za stolem. Karolina Světlá odložila rukavičky, slunečník i městský klobouk, na jarmarku si koupila pohodlné boty a kolem hlavy si uvázala šátek jako místní ženy. Její známí z města byli tímto chováním šokováni, ale Světlá je nechala trnouti, jak napsala. Teď teprve, jsouc jim podobna co do kroje, přestala jsem býti cizou vetřelkyní. Sousedky mi počaly místo paní říkat Pražačka, udělaly mi teď mezi sebou vždy ochotně místo a všecky děti volaly na mě pražskátetičko… Pražačce vypravovalo se důvěrně na falousku, co by nebyla milostpaní nikdy slyšela. Falousek je vůbec zvláštní útulek, jakási malá zpovědnice; co se řekne na falousku, nepoví se tak hned jinde. Falousek býval podélná lavice u pece.

Inspirace pravdivými událostmi

Světlá byla přesvědčena, že se v Podještědí setkala se zvláštní povahou českého lidu a věřila, že jisté vlastnosti se mohou jen na jistých místech vyvinouti jako byliny jen v jisté půdě. Ve svých vzpomínkách psala o tom, že příběhy většiny jejích povídek a románů se opírají o pravdivou událost nebo v sobě zahrnují osud skutečného člověka, nějakou zvláštnost jeho povahy, názorů či smýšlení, nějakou výjimečnost, která by se mohla stát vzorem pro čtenáře.

Píši proto vesnické povídky, poněvadž se tato látka ztrácí od roku k roku… Každý může napsat ze sociálního života jiných vrstev, ale aby mohl psát ze sociálního života lidu, k tomu musí mezi ním žít v chaloupkách jeho, a nikoli z okna panského domu naň pohlížet. Mně štěstí to se přihodilo, že provdavši se za člena prastaré selské rodiny, jejížto praotec byl prý s lesní pannou oddán, jsem se stala jedno s lidem, učinila jsem hluboký pohled v klenotnici jeho, jak se hrabe romanopisec historický v archivu, tak já jsem naslouchala jeho upomínkám.

Světlá však zároveň vědomě pozměňovala místopisné názvy, krajinný ráz nebo jména svých postav, aby místním či příbuzným nezpůsobila problémy. Velkým zdrojem inspirace pro ni byla Sefka, sestra Petra Mužáka, farář Buriánek či starý Bartoň, dolnopasecký soused. Kvůli sbírání literární inspirace v sobě Světlá dokonce dovedla probudit smysl pro dobrodružství: v dopisu sestře píše, jak se jednou vydala do lesa k nedaleké Jeřmanské skále, aby si popovídala s cikány, kteří tam právě přebývali. Po nich samých nebylo nikde více živé památky, psala Světlá. Avšak oheň v sluji roztopený ještě doutnal. Přítomnost cikánů se stala zdrojem inspirace pro povídku Cikánka (1863).

Božena Němcová *1820 †1862

Škoda, přijdeš do krajiny nevšedně krásné, ale lid je tam, jako když ho zařízne. Vážila jsem tam několikrát cestu z Liberce. Tchán tvůj mi pokaždé sezval celý kruh vypravovatelek, ale neodnesla jsem si odtamtud než několik dávno mi známých pohádek. Všude jinde je lid bodřejší, hovornější, původnější.

Příbuzní Petra Mužáka

Petr Mužák měl šest sourozenců a během letních pobytů bydleli s Karolinou Světlou nejdříve u bratra Josefa a později u sestry Sefky. Josef Mužák byl krejčí, jeho domku naproti kostelu se říkalo U krejčíků a odtud také pochází název povídky Karoliny Světlé O krejčíkově Anežce. Mužákovi trávili u Josefa letní měsíce od r. 1853 až do r. 1865. Když sem přijeli poprvé, byla Josefova rodina pětičlenná a jednou z Josefových dcer byla také malá Karolinka, která okouzlila Světlou tak, že si podle ní zvolila polovinu svého literárního jména. 

Sefka Sluková, roz. Mužáková, měla dvanáct dětí a v r. 1866 ovdověla. Od r. 1867 až do r. 1887 jezdili Mužákovi k ní, částečně také proto, aby jí vypomohli. Jednou ze Sefčiných dcer byla Anežka Sluková, provdaná Čermáková. Když jí bylo 13 let, odvezli si ji bezdětní Mužákovi do Prahy. Velmi rychle se přizpůsobila městskému životu, dostalo se jí dobrého vzdělání a rozhodla se v Praze zůstat. Stala se společnicí a literární sekretářkou Karoliny Světlé, byla také zapisovatelkou některých jejích textů, když Světlou postihla oční nemoc. Díky Anežce se zachovala velká část pozůstalosti, rukopisy, dopisy a vzpomínky.

© Foto Miroslav Chmela