Die Rolle der Frau in der zweiten Hälfte des 19. Jahrhunderts

Karolina Světlá und ihr Mann führten eine freundschaftliche Ehe. Die Stärkung des nationalen Bewusstseins war beiden ein Anliegen, das sie verband. Světlá war sich jedoch darüber im Klaren, wie schwer es für sie gewesen war, eine vernünftige Bildung zu erhalten und dass man ihr in der Schule ganz andere Perspektiven eröffnet hätte, wäre sie ein Junge gewesen. Daher unterstützte sie in den 1860er Jahren in Prag den Amerikanischen Damenklub, der sich von emanzipatorischen Bestrebungen in den Vereinigten Staaten, Großbritannien und Frankreich inspirieren ließ. Sein vornehmstes Ziel war es, die Aufklärung unter den tschechischen Frauen in Form von Gesprächskreisen und Vorträgen zu befördern. Für die Zeitschrift Blüten [Květy] schrieb Světlá 1867 den Beitrag Über die Erziehung der Frau [O vychování ženy], der als einer der ersten Texte zur Frauenfrage in den Böhmischen Ländern gilt. Světlá war Redakteurin der Zeitschrift Frauenblatt [Ženské listy] und wurde 1871 Vorsitzende der Produktionsgenossenschaft böhmischer Frauen [Ženský výrobní spolek český], die sich insbesondere für eine bessere Bildung der Frauen stark machte. Immer wieder thematisiert Světlá auch in ihren literarischen Werken die Rolle der Frau in Gesellschaft und Familie. Als exemplarisches Beispiel sei hier Enefa genannt, die weibliche Hauptfigur aus dem Roman Die Schulmeisterin [Kantůrčice, 1869]. Die Handlung spielt in dem Haus, vor dem Sie sich gerade befinden. Auf dem Gruppenfoto des Amerikanischen Damenklubs sehen Sie Karolina Světlá in der zweiten Reihe sitzend als dritte von links. 

Americký klub dam

Karolina Světlá podporovala vznik Amerického klubu dam v 60. letech 19. století v Praze. Tento klub byl inspirovaný emancipačními snahami ve Spojených státech, Británii a Francii. Vedl ho Vojtěch Náprstek a jeho hlavním cílem bylo vnést osvětu mezi české ženy formou setkávání a přednášek. Po jedné z nich, v lednu r. 1863, Světlá Náprstkovi napsala: Vám, pane, náleží čest, že jste měl první v národě našem citu pro bídu naši, neb bídou to jest, umírá-li švadlena při vší pilnosti hlady; bídou to jest, musí-li matka zanedbati ducha dítek svých proto, že vyžadují klopotné práce hospodářské jinde její činnost; bídou, vychová-li se dívka jen pro muže a vstoupí-li ve sňatek jen proto, že nedojde jinak zaopatření; bídou, cítí-li ženština v prsou svých vlohy a musí-li jich umořiti proto, že společnost jich použiti nedovede a nechce.

Udavatelkou nového směru

Přílohou časopisu Květy se v r. 1871 stal časopis Ženské listy. Karolina Světlá byla jednou z redaktorek. V Květech vyšla v r. 1867 její stať O vychování ženy. Tento text je považován za jeden z prvních příspěvků k ženské otázce v českých zemích. V r. 1871 byl také založen Ženský výrobní spolek český, Karolina Světlá byla jeho starostkou. Hlavními úkoly spolku bylo připravit ženy na samostatný život, pořádat finanční sbírky, zabezpečit ženám vzdělání. Společně s Petrem Mužákem vypracovala Světlá školní osnovy pro dívčí školy. Z jejích dopisů a vzpomínek je zřejmé, že ji tato iniciativa stála mnoho sil a vyčerpání z této práce vnímala jako důvod svých pozdějších vážných zdravotních problémů.

© Podještědské muzeum

Kantůrčice

Ve svých dílech Karolina Světlá často formuje svůj názor na roli ženy ve společnosti. Právě postava Enefy, hlavní hrdinky Kantůrčice (1869), je toho dobrým příkladem. Román se odehrává v domě, před kterým stojíte. Enefa Podhájských byla už jako dítě výjimečná a jiná než ostatní. Od otce se naučila šít lépe než kdokoli v okolí, přičemž šití bylo i v její době pořád ještě doménou mužů. Objevila v sobě talent léčení a zaříkání nemocí, který zdědila po pradědečkovi, a stala se jako léčitelka pro kraj nenahraditelnou. Někteří lidé říkali Enefě kantůrčice: bylo to posměšné pojmenování pro její moudrost, vážnost, stručnost a důstojnost, tedy vlastnosti, které bývaly ceněny spíš u mužů. Enefa v sobě ztělesňovala mužské vzory, vesnickou pověrčivost a ženskou rozhodnost a pevnost. Když se seznámila s Otíkem, absolventem pražských práv, doufala v něm najít sobě rovného v názorech, vlastnostech i jednání. Podle modelu role ženy ve společnosti, který si coby ideál vytvořilo národní obrození, se nakonec z Enefy samotné stal ženský vzor pro muže: Otík se po vnitřním boji s povrchností městského života i sebe sama nechává Enefou inspirovat, veden touhou se jí vyrovnat.

Eliška Krásnohorská *1847 †1926

Bez Vás nevěděla bych ani, co je svět, bez Vás nebyla bych ani tím, čím jsem … Uvidíte hory? Blaze Vám, a blaze nám! Jak Vy se potěšíte s nimi, tak též my budeme oblaženi tím, co nám z nich přinesete. Nasbírejte tam hodně těch vonných horských kvítků, z nichž jste již mnohou krásnou kytici uvila.