Der Schauplatz des Dorfromans
Ausschnitt aus dem Dorfroman [Vesnický román]
Ihr Meisterwerk, den Dorfroman [Vesnický román, 1867], hat Světlá hier angesiedelt. Als sich die beiden Hauptfiguren, Antoš und Sylva kennenlernen, ist Antoš in einer Ehe mit der eitlen und eifersüchtigen Schulzin gebunden, ein ungleiches Paar. Sylva lebt ein einfaches freies Leben. Der Roman entwickelt sich als große Erzählung von stiefmütterlichem Verhalten und reiner Liebe, von Aberglauben und Glauben an die Unantastbarkeit der Ehe, von Aufopferung für andere und Hass. Wäre er auf Englisch, Französisch oder Deutsch geschrieben, wäre er längst ein Bestseller der Weltliteratur. So aber liegt er unter dem Schleier des Tschechischen im Dornröschenschlaf und wartet, dass eine Übersetzung ihn wach küsst. Vorlage für die Figur des Antoš war angeblich der so genannte „Richterwenzel“, ein reicher, tüchtiger Bauer und im ganzen Jeschkenland als „Jeschkenkönig“ bekannt. Ihm gehörte in der ersten Hälfte des 19. Jahrhunderts der nahegelegene Hof Nr. 2. Der Comic zeigt das Hahnenköpfen, ein nur in dieser Gegend ehemals lebendiger Brauch. Beim Fest des Hahnenköpfens lernen Antoš und Sylva sich kennen. Hier sehen wir es mit den Augen Jaromír Švejdíks (Jaromír 99), einem tschechischen Künstler, Sänger und Comic-Zeichner, der u.a. auch die Bilder zum Film Alois Nebel geschaffen hat.
Literární předloha
Inspirací pro postavu Antoše z Vesnického románu byl údajně bohatý, rozšafný a příkladný sedlák, majitel statku č. 2, proslulý po celém Podještědí jako “ještědský král”, zvaný také “Richtervencl”. Morálně by byl Antošovi svou rozmařilostí prý spíše opakem, ovšem to je již součástí literární tvorby Karoliny Světlé. K období let 1892-1910 se vztahují vzpomínky synovce Milady Prokopové, dcery Mužákova bratra Josefa, profesora Miroslava Fendrycha: Život tu probíhal ve dvou kolejích, v zemědělství a v hostinské živnosti. Byla tu četná čeládka, někdy i sjednaní lidé, jak pro zemědělské práce, tak pro obsluhu hojně navštěvovaného hostince. … Po celý rok tu řídily život zemědělské práce, orání, setí, žně, svážení obilí, mlácení, copy, péče o dobytek, v zimě draní peří a jiná domácí práce. Současně však probíhal rušný život v hostinci, hojně navštěvovaném a nejlepším v okolí, s každodenními hosty, tanečními zábavami, zvláště o proslulých poutích a o posvícení, a v masopustě plesy. … V hospodě U Richtrů bylo proto stále živo, plno lidí domácích i hostů, bylo to středisko nejen Světlé, ale celých hor až daleko do kraje, neboť pověst o originální hostinské, o níž kolovalo mnoho příznačných historek, se rozšířila až do Prahy.
Na ilustraci od Václava Boukala (Vesnický román. Praha 1958) se Antoš vrací z cest za obchodem. V pozadí vidíme jeho statek, dnes se mu říká hostinec U Richtrů, někdy také U Prokopů. Byl postaven v r. 1835 a provdala se do něj Milada, nejstarší dcera Mužákova bratra Josefa, který bydlel v domku U krejčíků hned přes cestu, a stala se modelem pro Anežku z povídky O krejčíkově Anežce (1860).
Rukopis úvodu k Vesnickému románu. Z tohoto úvodu pocházejí slova Karoliny Světlé Je mi tě věru líto, ty starý Ještěde.
Jan Neruda *(*1834 †1891)
Ve Vesnickém románu a Kříži u potoka je netušené bohatství krásy… Jsou to skutečně poklady strmých hor. Jevištěm jsou romantické skaliny a hory na severu naší vlasti… Světlá připojila český román k světové literatuře.
Dívčí lidový oděv z Podještědí, jak ho zachytila Karolina Světlá v popisu Sylvy ve Vesnickém románu.
Šněrovačka červená jako krev obepínala její vzrůst, černá sukně zlatou portou lemovaná dosahovala jí až ke kotníkům, žlutý hedbávný šátek poutal její vlasy.
Komiks je dílem Jaromíra Švejdíka, českého výtvarníka a zpěváka, autora komiksu a filmu Alois Nebel. V této scéně je ztvárněno klíčové místo Vesnického románu, kdy se hlavní hrdina Antoš seznámí se Sylvou. Stínání kohouta bylo dříve rozšířenou zábavou v mnoha evropských zemích. Také pro zdejší kraj představovalo živou tradici, na kterou se lidé v Ještědě vždy po celý rok těší, hádajíce již napřed, kdo bude vítězem.