Das Kreuz am Bach
Podvedená Józa sesílá kletbu na rod Potockých: úryvek z románu Kříž u potoka
čte Markéta Tallerová
Der Roman Das Kreuz am Bach [Kříž u potoka, 1868] ist Karolina Světlás bekanntestes Werk und wurde zweimal verfilmt (1921, 1937). Figuren und Schauplätze stehen in freiem Bezug zu ihren realen Vorlagen aus dem Jeschkenland. Evička, die Hauptfigur, verkörpert in ihrem aufopferungsvollen erzieherischen Einwirken auf den ihr anvertrauten Mann Světlás Ideal von der Rolle der Frau in Gesellschaft und Familie. Sie will in ihrem Leben eine große Mission erfüllen. Sie weist den Mann ab, der sie wirklich liebt, um auszuhalten in der Ehe mit einem Egoisten und so den Fluch zu brechen, der auf seiner Familie liegt: der Fluch der Unfähigkeit zu aufrichtiger, dauerhafter Liebe. Auf den Fotografien sehen Sie Evička, dargestellt von Ivana Nemečková, sowie zeitgenössische Aufnahmen der Orte, die Světlá inspiriert haben: das Kreuz aus dem Jahr 1835, vor dem Sie sich gerade befinden, und die 1723 erbaute Kapelle des hl. Johannes von Nepomuk in Domaslavice (zu Fuß von hier in etwa einer Stunde zu erreichen).
Evička jako vzor ženy
Evička je díky svému obětavému, obrodnému a výchovnému působení na muže prototypem ženské úlohy ve společnosti a rodině, jak si ji představovala Karolina Světlá. Lidová pověrčivost, zde v podobě kletby podvedené Józy, je součástí mnoha děl Karoliny Světlé vztahujících se k tomuto kraji. Eviččina touha postavit se kletbě podvedené Józy odpovídá jejímu přesvědčení o poslání lidského života: Ne, nechtěla jen vykvésti a uvadnouti jako květina v poli, chtěla cosi vykonat, čím by boha, lidi i sebe potěšila.
Realita vs. literární fikce
Karolina Světlá chtěla, aby čtenáři jejímu příběhu věřili a aby ho považovali za autentický. Na příkladu Kříže u potoka je dobře zřejmé, jak Světlá zacházela s předlohou k příběhu a jak se tato předloha proměňovala v literární text. Z románu se dá vyčíst, kdy přesně se měl vyprávěný příběh odehrát – pod křížem v knize se nacházela tabulka s informací, že kříž byl postaven a vysvěcen v r. 1797. Přes půl století tedy hnila Józa již v zemi, nebylo z kostí jejích zajisté již ani prášku a dosud bloudilo po světě strašidlo uražené lásky, pomyslela si v románu Evička, když četla nápis na tabulce. Příběh by se tedy podle tohoto údaje odehrával v polovině 18. století. Skutečný kříž, u kterého právě stojíte, však byl vztyčen až v r. 1835.
Kříž u potoka byl dvakrát zfilmován (v r. 1921 a r. 1937). V adaptaci z r. 1937 v režii Miroslava Jareše si Evičku zahrála tehdy pětadvacetiletá Jiřina Štěpničková.
Pohlednice vydaná Sokolem kolem r. 1910 zachycuje nově vysazené stromy. Dřívější čtyři vzrostlé topoly zpřerážel v r. 1907 silný vítr.
Úryvek z Kříže u potoka:
Evička se náhle zastavila, ještě jednou pozorněji se ohlédla a polekaně ucouvla. Teď teprv viděla, že mezi vrbami právě proti ní vypínal se kamenný kříž, zvětralý a šedý … nebylo pochybnosti, dostala se v myšlenkách dále, než hodlala. To staré černé v sadě stavení bylo u Potockých, to zbořeniště na skále rodiště Józino, na těch vrbách byly se zachytily její kytky … ten kamenný kříž – její to náhrobek … Chtěla se na to všecko jen z daleka podívat, a teď stála uprostřed bývalého jeviště událostí osudných.
Dolanský mlýn se nacházel v Domaslavicích, kde Evička vyrůstala a odkud chodila do kostela. Kříž u potoka, ke kterému se román vztahuje, je však zde, kde právě stojíte. Jsou to místa hodinu chůze od sebe vzdálená, v knize jsou však umístěna zcela jinde. Až do Podještědí přijedete příště, udělejte si výlet i do Domaslavic. Najdete tam nově zrekonstruovanou kapličku sv. Jana Nepomuckého, ke které se Evička chodila modlit.
První vydání románu Kříž u potoka
Výpůjční lístek založený v prvním vydání románu __Kříž u potoka
Evička ze mlejna
Realizace: Ivana Němečková
...na hlavě bílou loktušku, tu s tím velkým vyšívaným v rohu květem a s těmi širokými kolkolem krajkami. __Na sobě růžovou novou sukni a damaškový živůtek barvy obláčkové...
Alois Jirásek *1851 †1930
S rozkoší sobě vzpomínám, jak začasté, jsa ještě studentem, nechal jsem zvečera připraveného studia a dlouho do noci jsem pak vyseděl u Vaší knihy. Jestliže jsem přilnul k vesnické povídce a v dějepisné ku století 18. a k dobám našeho prvního probuzení, k tomu mnoho přičinily Vašnostiny úchvatné práce.
Kaplička sv. Jana Nepomuckého z r. 1723 v Domaslavicích, která posloužila jako předloha pro kapličku, k níž se chodila Evička modlit. V r. 2007 byla kvůli výstavbě nové komunikace o několik metrů přesunuta, aby nebyla pod úrovní silnice.
Úryvek z Kříže u potoka:
Bylať kaplička ta napolo již zbořena, několik set kroků od mlýna vzdálena a mezi poli uprostřed velkého úhoru postavena. Podivné to bylo místo, ten kousek země okolo starého chrámku, jako by tu příroda působit přestávala … mrtvé tam vždy panovalo ticho, každý zvuk … nikdy tam nevznikal, vždy jen zanikal.
Tato koláž ilustrací k jednotlivým knihám Karoliny Světlé vyšla 27. února 1880 v novinách Světozor u příležitosti 50. narozenin autorky.
V r. 1948 uspořádala „Místní rada osvětová“ dvoudenní slavnost. První den, 19. června, se hrála divadelní hra v pěti obrazech podle románu Kříž u potoka. 20. června byl uspořádán průvod od letního sídla Karoliny Světlé v Doleních Pasekách sem ke kříži. Místní spolky sestavily výstavku památek na Karolinu Světlou, kterou bylo možné zhlédnout v dolnopasecké škole. Tento porcelánový odznáček z archivu Podještědského muzea v Českém Dubu si mohli návštěvníci akce odnést domů jako suvenýr.
Podvedená Józa sesílá kletbu na rod Potockých: úryvek z románu Kříž u potoka
čte Markéta Tallerová