Kříž u potoka
Podvedená Józa sesílá kletbu na rod Potockých: úryvek z románu Kříž u potoka
čte Markéta Tallerová
Nejznámější román
Román Kříž u potoka (1868) je nejznámější knihou Karoliny Světlé. Hlavní hrdinka Evička, schovanka v Dolanském mlýně, se rozhodla provdat za Štěpána Potockého, bohatého statkáře, jehož rod byl už po několik generací proklet. Evička se za Štěpána provdá i přes odpor pěstounů v naději, že dávné prokletí (neschopnost Potockých trvale milovat) zlomí. Štěpánův bratr Ambrož se k ní zpočátku choval odměřeně a přísně, ale po čase si zamiloval svou malou neteř Evičku a nakonec se zamiloval i do Evičky. Štěpán mezitím propadl karbanu a alkoholu, našel si milenku a dceru i manželku od sebe odháněl. Zadlužil se tak, že jeho statek vstoupil do dražby. Jednou v opilosti dokonce Evičku zranil… Přečtěte si Kříž u potoka a nechte se unést do dávného příběhu.
Evička jako vzor ženy
Evička je díky svému obětavému, obrodnému a výchovnému působení na muže prototypem ženské úlohy ve společnosti a rodině, jak si ji představovala Karolina Světlá. Lidová pověrčivost, zde v podobě kletby podvedené Józy, je součástí mnoha děl Karoliny Světlé vztahujících se k tomuto kraji. Eviččina touha postavit se kletbě podvedené Józy odpovídá jejímu přesvědčení o poslání lidského života: Ne, nechtěla jen vykvésti a uvadnouti jako květina v poli, chtěla cosi vykonat, čím by boha, lidi i sebe potěšila.
Realita vs. literární fikce
Karolina Světlá chtěla, aby čtenáři jejímu příběhu věřili a aby ho považovali za autentický. Na příkladu Kříže u potoka je dobře zřejmé, jak Světlá zacházela s předlohou k příběhu a jak se tato předloha proměňovala v literární text. Z románu se dá vyčíst, kdy přesně se měl vyprávěný příběh odehrát – pod křížem v knize se nacházela tabulka s informací, že kříž byl postaven a vysvěcen v r. 1797. Přes půl století tedy hnila Józa již v zemi, nebylo z kostí jejích zajisté již ani prášku a dosud bloudilo po světě strašidlo uražené lásky, pomyslela si v románu Evička, když četla nápis na tabulce. Příběh by se tedy podle tohoto údaje odehrával v polovině 18. století. Skutečný kříž, u kterého právě stojíte, však byl vztyčen až v r. 1835.
Kříž u potoka byl dvakrát zfilmován (v r. 1921 a r. 1937). V adaptaci z r. 1937 v režii Miroslava Jareše si Evičku zahrála tehdy pětadvacetiletá Jiřina Štěpničková.
Pohlednice vydaná Sokolem kolem r. 1910 zachycuje nově vysazené stromy. Dřívější čtyři vzrostlé topoly zpřerážel v r. 1907 silný vítr.
Úryvek z Kříže u potoka:
Evička se náhle zastavila, ještě jednou pozorněji se ohlédla a polekaně ucouvla. Teď teprv viděla, že mezi vrbami právě proti ní vypínal se kamenný kříž, zvětralý a šedý … nebylo pochybnosti, dostala se v myšlenkách dále, než hodlala. To staré černé v sadě stavení bylo u Potockých, to zbořeniště na skále rodiště Józino, na těch vrbách byly se zachytily její kytky … ten kamenný kříž – její to náhrobek … Chtěla se na to všecko jen z daleka podívat, a teď stála uprostřed bývalého jeviště událostí osudných.
Dolanský mlýn se nacházel v Domaslavicích, kde Evička vyrůstala a odkud chodila do kostela. Kříž u potoka, ke kterému se román vztahuje, je však zde, kde právě stojíte. Jsou to místa hodinu chůze od sebe vzdálená, v knize jsou však umístěna zcela jinde. Až do Podještědí přijedete příště, udělejte si výlet i do Domaslavic. Najdete tam nově zrekonstruovanou kapličku sv. Jana Nepomuckého, ke které se Evička chodila modlit.
První vydání románu Kříž u potoka
Výpůjční lístek založený v prvním vydání románu __Kříž u potoka
Evička ze mlejna
Realizace: Ivana Němečková
...na hlavě bílou loktušku, tu s tím velkým vyšívaným v rohu květem a s těmi širokými kolkolem krajkami. __Na sobě růžovou novou sukni a damaškový živůtek barvy obláčkové...
Alois Jirásek *1851 †1930
S rozkoší sobě vzpomínám, jak začasté, jsa ještě studentem, nechal jsem zvečera připraveného studia a dlouho do noci jsem pak vyseděl u Vaší knihy. Jestliže jsem přilnul k vesnické povídce a v dějepisné ku století 18. a k dobám našeho prvního probuzení, k tomu mnoho přičinily Vašnostiny úchvatné práce.
Kaplička sv. Jana Nepomuckého z r. 1723 v Domaslavicích, která posloužila jako předloha pro kapličku, k níž se chodila Evička modlit. V r. 2007 byla kvůli výstavbě nové komunikace o několik metrů přesunuta, aby nebyla pod úrovní silnice.
Úryvek z Kříže u potoka:
Bylať kaplička ta napolo již zbořena, několik set kroků od mlýna vzdálena a mezi poli uprostřed velkého úhoru postavena. Podivné to bylo místo, ten kousek země okolo starého chrámku, jako by tu příroda působit přestávala … mrtvé tam vždy panovalo ticho, každý zvuk … nikdy tam nevznikal, vždy jen zanikal.
Tato koláž ilustrací k jednotlivým knihám Karoliny Světlé vyšla 27. února 1880 v novinách Světozor u příležitosti 50. narozenin autorky.
V r. 1948 uspořádala „Místní rada osvětová“ dvoudenní slavnost. První den, 19. června, se hrála divadelní hra v pěti obrazech podle románu Kříž u potoka. 20. června byl uspořádán průvod od letního sídla Karoliny Světlé v Doleních Pasekách sem ke kříži. Místní spolky sestavily výstavku památek na Karolinu Světlou, kterou bylo možné zhlédnout v dolnopasecké škole. Tento porcelánový odznáček z archivu Podještědského muzea v Českém Dubu si mohli návštěvníci akce odnést domů jako suvenýr.
Podvedená Józa sesílá kletbu na rod Potockých: úryvek z románu Kříž u potoka
čte Markéta Tallerová