Vítejte v srdci Podještědí
Adoptovaná dcera Podještědí
Arne Novák promlouvá při odhalení pomníku Karoliny Světlé 12. července 1931
čte Martin Polách
Úryvek z povídky Lesní panna o jedné místní pověsti
čte Markéta Tallerová
Vítejte na naučné stezce Po stopách Karoliny Světlé na jižní straně Ještěda. Pojďte s námi po cestách, kterými chodila Karolina Světlá. Pohlédněte do oken domů, ve kterých bydlela, dotkněte se kříže, pískovcové skály či modřínu, které zvěčnila do literatury. Jan Neruda (1834 †1891), současník Karoliny Světlé, přirovnával její význam ke světově známé francouzské spisovatelce George Sandové (1804 †1876). Vydejte se s námi po stopách Karoliny Světlé a po místech, které se otiskly v jejích textech. Ukážeme vám, jak tyto stopy a otisky nepřehlédnout. Okruh naučné stezky měří 7,5 km a vede převážně po asfaltových cestách. Kromě zastavení na Skalákovně je přístupný i s kočárky a vozíčky.
Jak dostala vesnice Světlá své jméno?
V románu Kantůrčice (1869) zachytila Karolina Světlá pověst, podle které ve zdejších hvozdech za bouřlivé noci zabloudil rytíř. Již myslil při burácení hromu, hukotu větru a řvaní dravých zvířat, že mu nastala poslední hodinka, když najednou mezi stromy první úsvit ranní záře se zakmitl. Aj „světlá se!“ zvolal radostně a z vděčnosti, že mu Bůh život zachoval, dal __na místě tom, kterému jméno Světlá ponechal, stromy prosekat a kapli postavit. První zmínka o malé osadě v těchto místech je z r. 1291.
Karolina Světlá (*1830 †1899)
Johana Rottová se narodila v Praze. Její první literární pokusy spadají již do školních let. Petr Mužák, učitel v rodině Rottových a později její manžel, jí otevřel cestu k vlastenectví. Po úmrtí jejich jediné, teprve tříměsíční dcerky Boženky doporučil Johaně lékař, aby se duševně zaměstnávala. Toto zaměstnání nalezla v rozvíjení svého literárního talentu. V r. 1853 odjela Johana poprvé na zotavenou do manželovy rodné vesnice, do Světlé pod Ještědem, a s několika výjimkami se sem v letních měsících vracela dalších 35 let. Pro svůj první zveřejněný text (v almanachu Máj) si zvolila pseudonym Karolina Světlá. Karolina podle své neteře narozené ve stejném roce jako Boženka. A Světlá? Vesnice tohoto jména pro ni znamenala novou šanci, inspiraci a literární život.
Lípa a lesní panna
Na návsi mezi kostelem a památnou lípou se odehrávají úvodní scény z povídky Lesní panna (1863). Povídka vypráví o vesnické dívce, která naslouchala zvukům koruny prastaré lípy a spřádala z nich pohádky. Jmenovala se Karla a byla dcerou rychtáře. Její životní příběh byl naplněný pohádkovými prvky a připomínal osud malé mořské víly, když se provdala za hraběte a opustila svou rodnou vesnici.
Úryvek z Lesní panny:
Vpravo rozkládala prastará, dutá lípa své kostrbaté, mechem obrostlé větve. Byla to lípa zvláštní, celý den to v ní hučelo, šumělo, zpívalo zrovna jako v neděli na kruchtě o velké. Snad se tomu byla přiučila, že stála tak blízko kostela. Pan farář říkával často, že je tato lípa okrasou vesnice, a rád odpočíval v stínu jejím, vedla-li ho cesta od nemocného právě okolo. Byl-li dobré mysli, zavolal: „Kde jsi, lesní panno? Chci slyšet nějakou pohádku.“ I lesní panna přiběhla a vypravovala mu pohádku. Uměla jich na sta, smutných i veselých a dovedla je vždy tak obratně zatočiti, že člověk brzo strachem trnul, brzo podivením nevěděl, kde mu hlava stojí, a hned se zas rozesmál, že vše tak neočekávaně šťastně dopadlo.
Posaďte se k dřevěné lesní panně, možná pošeptá nějaký příběh i vám...
Autorem pomníku Karoliny Světlé je Josef Bílek, socha byla odhalena 12. července 1931. Ve své době stála 34.000 Kčs, což je ekvivalentem dnešních asi 1.300.000 Kč. Slavnostního odhalení se zúčastnilo přes 5.000 lidí. V průvodu, který vycházel od dolnopasecké školy přes Rozstání a Hodky, kráčeli hasiči, sokolové, legionáři a ženy v národních krojích. Hlavním řečníkem byl Arne Novák, profesor dějin české literatury na Masarykově univerzitě v Brně. Dle vyprávění pamětníků byla socha během 2. světové války díky staviteli Říhovi z Českého Dubu a minimálně čtyřem nebojácným chlapům za jedné noci odstraněna a ukrývána, aby nemohla být přetavena na válečný materiál: nejdříve na světelské faře v seně, po vyzrazení tohoto úkrytu byla pak převezena do Liberce na šrotiště. Jeho majitel slíbil, že se za drobný úplatek vynasnaží sochu zachránit. Tak se i stalo. V prvních dnech po osvobození byla socha převezena zpět do Světlé pod Ještědem a 13. května 1945 slavnostně opět odhalena. Úplatek – několik hus – se tedy vyplatil.
Kostel sv. Mikuláše pochází z r. 1643, věž byla přistavěna v letech 1725-1735. Karolina Světlá ho znala v jeho barokní podobě (s cibulovitou kopulí), jak ji zachytil Alois Bubák na své kresbě z r. 1872. Erb nad vchodem patřil Jakubu Lamottovi, majiteli sychrovského panství na konci 17. století. Z výklenku nad erbem shlížel tehdy – stejně jako dnes – sv. Mikuláš, po stranách pak sv. Florián a sv. Jan Nepomucký. Barokními bočními průchody se vcházelo na hřbitov, který však byl v r. 1858 kvůli výstavbě silnice přemístěn na jižní okraj vesnice. Karolina Světlá byla v té době očitým svědkem těchto modernizačních změn a své sestře Sofii Podlipské referovala: Silnice půjde právě okolo kostela a udělá se prostranná náves, hřbitov přijde zcela pryč. Kostel měl středověký zvon, který se roztavil při požáru v r. 1899.
Rodný dům Petra Mužáka stával po levé straně silnice na Liberec směrem k zastavení č. 2 naučné stezky. V levé části této fotografie vidíte kostel a sochu, která stávala nad barokním průchodem. V letech 1946-7 byl dům zbourán. Dnes téměř na jeho místě stojí cihlový dům, který dříve sloužil jako jatka.
Teréza Nováková *1853 †1912
Lesní panna poslala za sebe náhradu, paní tak vznešenou, snivou a mocnou, jako byla sama … Karolina Světlá se stala lesní pannou a lidem dala zlato poezie, zlato nikdy ceny nepozbývající, neuloupitelné.
Adoptovaná dcera Podještědí
Arne Novák promlouvá při odhalení pomníku Karoliny Světlé 12. července 1931
čte Martin Polách
Úryvek z povídky Lesní panna o jedné místní pověsti
čte Markéta Tallerová