Mládí a literární začátky Karoliny Světlé
Karolina Světlá vzpomíná, jak si jako dítě našla cestu k literatuře a k psaní
čte Markéta Tallerová
Bouřce sednu na hřímající křídla...
Literární cíle Karoliny Světlé jako spisovatelky (čte Markéta Tallerová)
Česko-německé dětství
Karolina Světlá, vlastním jménem Johana Nepomucena Mužáková, roz. Rottová, se narodila 24. února 1830 v Praze na popeleční středu v době velké pražské povodně. Dům v Poštovské ulici (dnes ulice Karoliny Světlé) stál nedaleko Vltavy a kněz a kmotři přijeli na křtiny v loďkách.
Největší vliv na malou Johanku měl otec Eustach Rott, muž sociálního smýšlení a národnostního uvědomění. Česká část dětství skončila pro Johanku ve chvíli, kdy začala chodit do školy: německé vzdělání ji „odnárodnilo“ natolik, že ve třinácti letech nebyla schopna napsat jedinou českou větu. Začala unikat před reálným světem do světa literární tvorby: I vyšplhala jsem se v duchu k dvířkám těm záhadným, dotkla jsem se jich, ovšem že jen ve své fantasii, a hle, povolila, dala se mi otevříti, a já stála skutečně u vchodu do sadu kouzelného…Soucitně mi otevřela nejdávnější lidstva těšitelka Poesie náruč svou měkkou…ponořena do svého nitra a tvoříc si v něm nový, lepší, laskavější svět… Ve dvanácti letech napsala Johanka svůj první almanach. Německy. Jmenoval se Lautenklänge [Zvuky loutnové] a skládal se z beletristických črt různých žánrů. Byla zde pohádka, novela, báseň, divadelní hra (tragédie) atd.
Být spisovatelkou je neštěstí a selhání výchovy
Zkušenosti ze vzdělávacího systému dívek té doby byly pro Johanku velmi negativní. Její učitel několikrát narazil na její zápisky, které vypadaly jako literární pokusy, objevil v ní tedy talent spisovatelský, což dle tehdejších předsudků nejen u dívky za neštěstí, nýbrž i za poloviční hanbu považováno bylo… S takovou ostražitostí o to se usilovalo, abych se nevyvinula, jako u mladíka schopného se usiluje, aby se vyvinul. Učitel se bránil dále mě vyučovati, nechtěje prý k tomu přispěti, aby se ze mne stala ženština ve světě nejzbytečnější a nejsměšnější, totiž spisovatelka… Po domluvě s její matkou bylo Johance zakázáno číst a dále se intelektuálně vzdělávat. Měla se zabývat domácími pracemi a připravovat se tak na tehdy očekávanou roli ženy ve společnosti. Chce-li se baviti, nuže nechť si něco plete nebo vyšívá perličkami a hedvábím, doporučil Johančiným rodičům učitel.
Vlastenec Mužák
V r. 1843 přijali Rottovi na krátký čas učitele hry na klavír, Petra Mužáka (*1821 †1892) z českého Podještědí. Mužák seznámil Johanku s knihami českých autorů jako Josef Kajetán Tyl nebo Karel Hynek Mácha, poprvé jí zazpíval „Kde domov můj“. Později, 10. června 1848, doprovázel celou rodinu na legendární ples na Žofíně u příležitosti Slovanského sjezdu. Díky Mužákovi se z dívky vychované německými školami stala žena, která směla žít ideály českého národního obrození. 7. ledna 1852 se Johana Rottová provdala za Petra Mužáka.
Dcera Boženka
Nejzásadnější událostí celého života Johany Mužákové bylo narození dcery Boženky 9. října 1852 a její smrt o tři měsíce později, 13. ledna 1853. Teprve teď cítím, co jsem ztratila, každá hodina dále kupředu zvětšuje můj bol, svěřila se Boženě Němcové v dopise. V tomto roce přijela Johana poprvé do Podještědí na zotavenou. Její zdravotní stav se lepšil, ale psychicky byla na pokraji šílenství. Duševně churava nejste, řekl jí v roce 1857 doktor Podlipský, budoucí manžel její sestry, a nechcete-li takto ochuravěti, jest vám neodkladně duševně se zaměstnávati.
Tak vznikla první povídka Dvojí probuzení. Původně byla napsána francouzsky a pro účely nového almanachu Máj (1858) a na naléhání Vítězslava Hálka ji Johana přeložila do češtiny. Tato povídka se stala součástí almanachu, který byl zakládajícím kamenem nové skupiny českých spisovatelů, pro niž se vžilo označení „Májovci“.
Poprvé jako Karolina Světlá
Pod text se autorka nepodepsala jako Johana Mužáková, ale poprvé jako Karolina Světlá: Světlá podle vesnice v Podještědí, Karolina podle neteře Světlé, která se narodila ve stejném roce jako její předčasně zemřelá dcera.