Mládí a literární začátky Karoliny Světlé

Karolina Světlá vzpomíná, jak si jako dítě našla cestu k literatuře a k psaní

čte Markéta Tallerová

Stáhnout text ukázky

Bouřce sednu na hřímající křídla...

Literární cíle Karoliny Světlé jako spisovatelky (čte Markéta Tallerová)

Stáhnout text ukázky

Česko-německé dětství

Karolina Světlá, vlastním jménem Johana Nepomucena Mužáková, roz. Rottová, se narodila 24. února 1830 v Praze na popeleční středu v době velké pražské povodně. Dům v Poštovské ulici (dnes ulice Karoliny Světlé) stál nedaleko Vltavy a kněz a kmotři přijeli na křtiny v loďkách.

Největší vliv na malou Johanku měl otec Eustach Rott, muž sociálního smýšlení a národnostního uvědomění. Česká část dětství skončila pro Johanku ve chvíli, kdy začala chodit do školy: německé vzdělání ji „odnárodnilo“ natolik, že ve třinácti letech nebyla schopna napsat jedinou českou větu. Začala unikat před reálným světem do světa literární tvorby: I vyšplhala jsem se v duchu k dvířkám těm záhadným, dotkla jsem se jich, ovšem že jen ve své fantasii, a hle, povolila, dala se mi otevříti, a já stála skutečně u vchodu do sadu kouzelného…Soucitně mi otevřela nejdávnější lidstva těšitelka Poesie náruč svou měkkou…ponořena do svého nitra a tvoříc si v něm nový, lepší, laskavější svět… Ve dvanácti letech napsala Johanka svůj první almanach. Německy. Jmenoval se Lautenklänge [Zvuky loutnové] a skládal se z beletristických črt různých žánrů. Byla zde pohádka, novela, báseň, divadelní hra (tragédie) atd.

Být spisovatelkou je neštěstí a selhání výchovy

Zkušenosti ze vzdělávacího systému dívek té doby byly pro Johanku velmi negativní. Její učitel několikrát narazil na její zápisky, které vypadaly jako literární pokusy, objevil v ní tedy talent spisovatelský, což dle tehdejších předsudků nejen u dívky za neštěstí, nýbrž i za poloviční hanbu považováno bylo… S takovou ostražitostí o to se usilovalo, abych se nevyvinula, jako u mladíka schopného se usiluje, aby se vyvinul. Učitel se bránil dále mě vyučovati, nechtěje prý k tomu přispěti, aby se ze mne stala ženština ve světě nejzbytečnější a nejsměšnější, totiž spisovatelka… Po domluvě s její matkou bylo Johance zakázáno číst a dále se intelektuálně vzdělávat. Měla se zabývat domácími pracemi a připravovat se tak na tehdy očekávanou roli ženy ve společnosti. Chce-li se baviti, nuže nechť si něco plete nebo vyšívá perličkami a hedvábím, doporučil Johančiným rodičům učitel.

Vlastenec Mužák

V r. 1843 přijali Rottovi na krátký čas učitele hry na klavír, Petra Mužáka (*1821 †1892) z českého Podještědí. Mužák seznámil Johanku s knihami českých autorů jako Josef Kajetán Tyl nebo Karel Hynek Mácha, poprvé jí zazpíval „Kde domov můj“. Později, 10. června 1848, doprovázel celou rodinu na legendární ples na Žofíně u příležitosti Slovanského sjezdu. Díky Mužákovi se z dívky vychované německými školami stala žena, která směla žít ideály českého národního obrození. 7. ledna 1852 se Johana Rottová provdala za Petra Mužáka.

Dcera Boženka

Nejzásadnější událostí celého života Johany Mužákové bylo narození dcery Boženky 9. října 1852 a její smrt o tři měsíce později, 13. ledna 1853. Teprve teď cítím, co jsem ztratila, každá hodina dále kupředu zvětšuje můj bol, svěřila se Boženě Němcové v dopise. V tomto roce přijela Johana poprvé do Podještědí na zotavenou. Její zdravotní stav se lepšil, ale psychicky byla na pokraji šílenství. Duševně churava nejste, řekl jí v roce 1857 doktor Podlipský, budoucí manžel její sestry, a nechcete-li takto ochuravěti, jest vám neodkladně duševně se zaměstnávati.

Tak vznikla první povídka Dvojí probuzení. Původně byla napsána francouzsky a pro účely nového almanachu Máj (1858) a na naléhání Vítězslava Hálka ji Johana přeložila do češtiny. Tato povídka se stala součástí almanachu, který byl zakládajícím kamenem nové skupiny českých spisovatelů, pro niž se vžilo označení „Májovci“. 

Poprvé jako Karolina Světlá

Pod text se autorka nepodepsala jako Johana Mužáková, ale poprvé jako Karolina Světlá: Světlá podle vesnice v Podještědí, Karolina podle neteře Světlé, která se narodila ve stejném roce jako její předčasně zemřelá dcera.

Osmnáctiletá Karolina Světlá na olejomalbě J. Myslivečka z r. 1848. Ve vyobrazeném oblečení se zúčastnila plesu na Žofíně na počest Slovanského sjezdu. Červená kazajka – velmi vybledlá, ale vzorem zapínání jednoznačně rozpoznatelná – je dodnes uchována v Podještědském muzeu, stejně jako Myslivečkův obraz. Obraz bez rámu má rozměry 23,5cm x 19,5cm.

Karolina Světlá se narodila v Poštovské ulici v Praze. Název ulice dnes nese její jméno a nad vchodem do rodného domu je umístěna pamětní deska.

Petr Mužák byl autorem mnoha učebnic (např. Ornamentika měřická či Elementární kreslení). V příručce Školské vzory krasopisné z r. 1859 navrhl oblíbený vzor tzv. humanistického písma, který vytvořil na základě anglické kurzívy.

Akvarel Petra Mužáka. Jeho originál a desítky dalších se nacházejí v archivu Podještědského muzea v Českém Dubu.

Akvarel Petra Mužáka. Jeho originál a desítky dalších se nacházejí v archivu Podještědského muzea v Českém Dubu.

Anna a Eustach Rottovi, rodiče Karoliny Světlé

Barbora Mužáková, matka Petra Mužáka

Jan Mužák, otec Petra Mužáka

Před dívkami v krojích sedí Karolina Třešňáková, roz. Mužáková. V r. 1931, kdy byla tato fotografie u příležitosti odhalení pomníku Karoliny Světlé pořízena, jí bylo 79 let. Karolina Světlá si část svého pseudonymu vypůjčila z jejího jména. Kdyby její dcera v r. 1853 nezemřela, mohla se zúčastnit odhalení pomníku své matky stejně jako její sestřenice.

Po levé straně cesty, kterou jste sem přišli od zastavení č. 2, jste minuli dům, který byl předlohou pro povídku Přišla do rozumu (1877). Tato povídka byla posledním literárním textem, který Karolina Světlá napsala vlastní rukou. Své pozdější práce musela z důvodu oční nemoci diktovat. V této povídce Světlá odlehčeným a netragickým způsobem zachytila vztah dvou mladých lidí, kteří se museli vzít ne z lásky, ale z rozhodnutí rodičů – kvůli přístupové cestě k polím. Povídka byla Eliškou Krásnohorskou zpracována do divadelní hry a jenom v Praze se hrála zhruba 200krát.