Mapa literární inspirace Karoliny Světlé
Že se nestydíš! Vendulka a Lukáš se přou o hubičku v povídce Hubička
Ukázka z opery Hubička od Bedřicha Smetany
hraje: Orchestr Janáčkovy opery v Brně, František Vajnar, zpívají Eva Děpoltová a Leo Marian Vodička
Poprvé v Podještědí
V roce 1853 přijela Karolina Světlá do Podještědí poprvé. Zdejší příroda ji uchvátila a nikdy ji nepřestala inspirovat.
Je zde ráj, psala své sestře 21. srpna 1853. Tak vznešeně jsem si tu krajinu nepředstavovala, myslela jsem si všecko užší, stěsnanější, a vše je rozsáhlé a velkolepé. Každá hora nejméně po jedné straně lesem pokrytá anebo borem ověnčená. Ve své korespondenci se Světlá stále znovu vracela k dojmům, které v ní zanechávaly lesy, louky, potoky i letní bouřky.
Praha
Z místa, kde právě stojíte, bývá prý za jasného počasí vidět až do Prahy. Na Prahu, do které se ze svých letních pobytů Karolina Světlá během září vždy vracela, vzpomínala nerada: S hrůzou myslím na ty úzké ulice městské, na ty zdě, kde se slunce křiklavě celý den upírá, na to věčné rachocení a lomcování, na ten nesnesitelný nepokoj! Dalo by se říci, že díla Karoliny Světlé pojící se k Praze jako by nebyla pouze o Praze a pro pražské čtenáře, ale především pro lidi z Ještěda, kteří se Světlé na Prahu často ptali. Mezi známé romány Karoliny Světlé z pražského prostředí patří např. První Češka (1861), Na úsvitě (1864) a Zvonečková královna (1872) nebo povídka Černý Petříček (1871).
Pražská tetička
Po podještědských cestách a loukách se Karolina Světlá nepohybovala dle pražských módních požadavků. Jen co na Světlé vyskočila z povozu, proměnila se z pražské měšťačky v pražskou tetičku, jak jí tady říkávali: Okamžitě jsem zahodila klobouk, uvázavši si dle příkladu svých švakrových pestrý šátek kolem hlavy na ušička. Pověsila jsem svoje dlouhé, při chůzi do vrchu tak nepohodlné sukně na komoru, ustrojivši se do krátkých, v nichž se to zcela jinak po lesích bloudilo; a místo pevného, tehdáž módního, kosticovitého u šatů života navlékla jsem na sebe volný kabátek, v němž se to pohodlně skákalo přes potoky, tenkrát ještě v hojném počtu krajinu, od té doby o velikou část svých lesů připravenou, oživující.
Bedřich Smetana *1824 †1884
Budiž mi dovoleno, Vám, slovutná paní, moje nejvroucnější díky vysloviti za laskavé přenechání výtečné Vaší novely ku zpracování libreta pro moji zpěvohru. Děj této krásné novely má tolik podílu na zdařilosti libreta a na tak skvělém výsledku celé mojí práce.
Hubička
Karolina Světlá napsala v r. 1871 povídku, která svým žánrovým zasazením přesáhla literaturu a stala se předlohou pro světově známou operu. Jedná se o operu Hubička (1876) od Bedřicha Smetany. Přestože libreto pochází z pera Elišky Krásnohorské, vzniklo právě na základě povídky Karoliny Světlé s dějištěm v Podještědí. Smetana prý na Krásnohorskou na jedné pražské ulici volal: Slečno, kdy
už konečně od vás dostanu Hubičku?
O čem je Hubička? Lukáš, nečekaně vdovec po nemilované ženě, si přivede domů Vendulku, kterou vždy miloval a která vždy milovala jeho. Vendulka se stará o jeho malé dítě i o hospodářství. Potřeba nalézt po smrti matky zaopatření pro děti a hospodyni pro dům a hospodářství byla v této době praktická nutnost. Sňatek je na spadnutí, vzájemná láska je nepřehlédnutelná, Vendulka však tvrdohlavě odmítá dát Lukášovi hubičku… Přečtěte si vtipnou humoresku Karoliny Světlé nebo zajděte do divadla na Smetanovu operu. Zjistíte, že se dějové linie povídky a opery liší: Eliška Krásnohorská musela některé skutečnosti pozměnit, aby nebyly cenzurovány pražskou měšťáckou společností.
Ve zvukové nahrávce si můžete poslechnout úryvek z opery.