Role ženy v 2. polovině 19. století

Vášnivý spor Enefy a Otíka o úloze muže a ženy ve společnosti z románu Kantůrčice

čte Markéta Tallerová a Martin Polách

Stáhnout text ukázky

Rozdílné světy ženy a muže 

Karolina Světlá žila v době, kdy realita manželského soužití byla pro ženy často velmi žalostná. Do svých Upomínek zaznamenala, že dívka, ježto se neprovdá, nikdy z poručenství své rodiny propuštěna nebývá, a provdá-li se, že pak manžel nastoupí místo rodičů, s tím však rozdílem, že to, co oni zapovídali mírně, laskavě, rozumně, zakazuje zcela libovolně, zprudka a bouřlivě. Světlá žila ve vyrovnaném, přátelském manželství a národní uvědomění bylo pojítkem mezi ní a jejím manželem. Nezapomínala však, jak pro ni bylo těžké získat rozumné vzdělání a že se k ní ve škole přistupovalo jinak, než kdyby byla chlapec. 

Karolina Světlá se svou činností zasloužila o to, aby osoby mého druhu, jak zpola ironicky nazývala ženy, byly šťastnější. Stejně jako odmítala dělení společenských rolí podle patriarchálních (mužských) pravidel, odmítala i pojem ženská literatura či literatura pro ženy. Což je dvojí příroda, dvojí pravda? ptala se ve svých zápiscích.

Americký klub dam

Karolina Světlá podporovala vznik Amerického klubu dam v 60. letech 19. století v Praze. Tento klub byl inspirovaný emancipačními snahami ve Spojených státech, Británii a Francii. Vedl ho Vojtěch Náprstek a jeho hlavním cílem bylo vnést osvětu mezi české ženy formou setkávání a přednášek. Po jedné z nich, v lednu r. 1863, Světlá Náprstkovi napsala: Vám, pane, náleží čest, že jste měl první v národě našem citu pro bídu naši, neb bídou to jest, umírá-li švadlena při vší pilnosti hlady; bídou to jest, musí-li matka zanedbati ducha dítek svých proto, že vyžadují klopotné práce hospodářské jinde její činnost; bídou, vychová-li se dívka jen pro muže a vstoupí-li ve sňatek jen proto, že nedojde jinak zaopatření; bídou, cítí-li ženština v prsou svých vlohy a musí-li jich umořiti proto, že společnost jich použiti nedovede a nechce.

Udavatelkou nového směru

Přílohou časopisu Květy se v r. 1871 stal časopis Ženské listy. Karolina Světlá byla jednou z redaktorek. V Květech vyšla v r. 1867 její stať O vychování ženy. Tento text je považován za jeden z prvních příspěvků k ženské otázce v českých zemích. V r. 1871 byl také založen Ženský výrobní spolek český, Karolina Světlá byla jeho starostkou. Hlavními úkoly spolku bylo připravit ženy na samostatný život, pořádat finanční sbírky, zabezpečit ženám vzdělání. Společně s Petrem Mužákem vypracovala Světlá školní osnovy pro dívčí školy. Z jejích dopisů a vzpomínek je zřejmé, že ji tato iniciativa stála mnoho sil a vyčerpání z této práce vnímala jako důvod svých pozdějších vážných zdravotních problémů.

  1. června 1862, u příležitosti svěcení praporu pražského Sokola, zatloukla Karolina Světlá první a poslední hřeb, kterými prapor připevnila k žerdi, a pronesla svůj první veřejný projev: Bratři, kdykoli za ním budete kráčet a on zašumí nad vašimi hlavami, vzpomeňte si, že jsme vám v něm darovali poklad, na němž ta nejmenší poskvrnka je potupou pro nás a hanbou pro celý národ … Žádáme si od vás, byste se vždy zastali slabého a před mocným se nechvěli, jen ušlechtilosti se kořili a lži a zradě vždy odhodlaně na hlavu šlápli, žádáme, byste otčinu vždy nade vše milovali a lidskost nejen v srdcích nosili, ale také __ve skutcích jevili, žádáme, byste si cti nad život vážili a v ženě vždy viděli kněžku všeho dobrého a krásného, toť přání, toť sesterské naše požehnání! Slavnost rozvinutí praporu namaloval Josef Mánes.

Podobizna Karoliny Světlé z r. 1873.

Jedna ze skupin Amerického klubu__dam na fotografii H. Fiedlera z 31.8.1871. Karolina Světlá sedí v druhé řadě třetí zleva.

© Podještědské muzeum

Tablo Ženského výrobního spolku českého z r. 1874. Karolina Světlá je na čestném místě uprostřed. 

Kantůrčice

Ve svých dílech Karolina Světlá často formuje svůj názor na roli ženy ve společnosti. Právě postava Enefy, hlavní hrdinky Kantůrčice (1869), je toho dobrým příkladem. Román se odehrává v domě, před kterým stojíte. Enefa Podhájských byla už jako dítě výjimečná a jiná než ostatní. Od otce se naučila šít lépe než kdokoli v okolí, přičemž šití bylo i v její době pořád ještě doménou mužů. Objevila v sobě talent léčení a zaříkání nemocí, který zdědila po pradědečkovi, a stala se jako léčitelka pro kraj nenahraditelnou. Někteří lidé říkali Enefě kantůrčice: bylo to posměšné pojmenování pro její moudrost, vážnost, stručnost a důstojnost, tedy vlastnosti, které bývaly ceněny spíš u mužů. Enefa v sobě ztělesňovala mužské vzory, vesnickou pověrčivost a ženskou rozhodnost a pevnost. Když se seznámila s Otíkem, absolventem pražských práv, doufala v něm najít sobě rovného v názorech, vlastnostech i jednání. Podle modelu role ženy ve společnosti, který si coby ideál vytvořilo národní obrození, se nakonec z Enefy samotné stal ženský vzor pro muže: Otík se po vnitřním boji s povrchností městského života i sebe sama nechává Enefou inspirovat, veden touhou se jí vyrovnat.

Eliška Krásnohorská *1847 †1926

Eliška Krásnohorská *1847 †1926

Bez Vás nevěděla bych ani, co je svět, bez Vás nebyla bych ani tím, čím jsem … Uvidíte hory? Blaze Vám, a blaze nám! Jak Vy se potěšíte s nimi, tak též my budeme oblaženi tím, co nám z nich přinesete. Nasbírejte tam hodně těch vonných horských kvítků, z nichž jste již mnohou krásnou kytici uvila.