Dějiště Vesnického románu

Rozmetejme popel jeho...

Matka přesvědčuje Antoše, aby se vzdal Sylvy
čte Markéta Tallerová a Martin Polách

Stáhnout text ukázky

Ohnivé jako sopka a tvrdé jako skála…

Jan Neruda o povaze postav nejlepších románů Karoliny Světlé
čte Martin Polách

Stáhnout text ukázky

Románový příběh

K místu, kde stojíte, se vztahuje stěžejní dílo Karoliny Světlé, Vesnický román (1867). Kdyby honapsala anglická či francouzská současnice Světlé, stal by se již dávno světovým bestsellerem a byl by jistě mnohokrát zfilmován. Ukrytý v češtině zůstává však nadále Růženkou čekající na svého zachránce/překladatele. O čem je Vesnický román?

Ovdovělá Jirovcová dala svého syna Antoše od dětství do služby na rychtu. Když rychtář zemřel, rozhodla se rychtářka k údivu všech provdat právě za Antoše, svého o 10 let mladšího čeledína. Ve své marnivosti si však brzy namluvila, že ji Antoš podvádí, začala na něj žárlit a psychicky ho vydírat. Po útěku před jednou z hádek se Antoš zúčastnil tradičního podještědského stínání kohouta a seznámil se tak se Sylvou, nespoutanou a hrdou dívkou z hor. Po neúspěchu všech mužů se Sylvě jako jediné podařilo setnout kohoutovi hlavu. Z následujícího špičkování vznikla honička a Sylva Antoše v sebeobraně řízla nožem. Rychtářka využila nepřátelství, které mezi Sylvou a Antošem cítila, a najala ji, aby pro ni pracovala a na Antoše donášela. Román se dále rozvíjí jako příběh macešského chování i čisté lásky, pověrčivosti, víry v nedotknutelnost manželství, obětování se pro druhé i čiré nenávisti. Antoš se nakonec do Sylvy zamiluje a rozhodne se vyvázat ze svazku s nehodnou rychtářkou. V závěru knihy se Sylva stane nechtěným svědkem rychtářčiny ďábelské modlitby sesílající na Antoše kletbu. Vzápětí se osud všech hlavních postav rozhodne. Sylva dá Bohu slib. Jak celý příběh dopadne?  

Úryvek z Vesnického románu, v kterém Sylva zaslechne rychtářčinu kletbu: Co to mumlal tajemný ten hlas? Někdy jí byl skoro povědomý, někdy zas zcela cizí, spíš zvířecí než lidský; teď zazněl dojemně plačtivě, hned nato hrozebně vztekle. Ano, byl to hlas lidský, co ji tak znepokojoval … několik kroků od ní modlil se kdosi Otčenáš, Zdrávas a Věřím v boha, - ale pozpátku.

Literární předloha

Inspirací pro postavu Antoše z Vesnického románu byl údajně bohatý, rozšafný a příkladný sedlák, majitel statku č. 2, proslulý po celém Podještědí jako “ještědský král”, zvaný také “Richtervencl”. Morálně by byl Antošovi svou rozmařilostí prý spíše opakem, ovšem to je již součástí literární tvorby Karoliny Světlé. K období let 1892-1910 se vztahují vzpomínky synovce Milady Prokopové, dcery Mužákova bratra Josefa, profesora Miroslava Fendrycha: Život tu probíhal ve dvou kolejích, v zemědělství a v hostinské živnosti. Byla tu četná čeládka, někdy i sjednaní lidé, jak pro zemědělské práce, tak pro obsluhu hojně navštěvovaného hostince. … Po celý rok tu řídily život zemědělské práce, orání, setí, žně, svážení obilí, mlácení, copy, péče o dobytek, v zimě draní peří a jiná domácí práce. Současně však probíhal rušný život v hostinci, hojně navštěvovaném a nejlepším v okolí, s každodenními hosty, tanečními zábavami, zvláště o proslulých poutích a o posvícení, a v masopustě plesy. … V hospodě U Richtrů bylo proto stále živo, plno lidí domácích i hostů, bylo to středisko nejen Světlé, ale celých hor až daleko do kraje, neboť pověst o originální hostinské, o níž kolovalo mnoho příznačných historek, se rozšířila až do Prahy.

Na ilustraci od Václava Boukala (Vesnický román. Praha 1958) se Antoš vrací z cest za obchodem.  V pozadí vidíme jeho statek, dnes se mu říká hostinec U Richtrů, někdy také U Prokopů. Byl postaven v r. 1835 a provdala se do něj Milada, nejstarší dcera Mužákova bratra Josefa, který bydlel v domku U krejčíků hned přes cestu, a stala se modelem pro Anežku z povídky O krejčíkově Anežce (1860).

Rukopis úvodu k Vesnickému románu. Z tohoto úvodu pocházejí slova Karoliny Světlé Je mi tě věru líto, ty starý Ještěde.

Jan Neruda *(*1834 †1891)

Jan Neruda *(*1834 †1891)

Ve Vesnickém románu a Kříži u potoka je netušené bohatství krásy… Jsou to skutečně poklady strmých hor. Jevištěm jsou romantické skaliny a hory na severu naší vlasti… Světlá připojila český román k světové literatuře.

Dívčí lidový oděv z Podještědí, jak ho zachytila Karolina Světlá v popisu Sylvy ve Vesnickém románu. 

Šněrovačka červená jako krev obepínala její vzrůst, černá sukně zlatou portou lemovaná dosahovala jí až ke kotníkům, žlutý hedbávný šátek poutal její vlasy.

Komiks je dílem Jaromíra Švejdíka, českého výtvarníka a zpěváka, autora komiksu a filmu Alois Nebel. V této scéně je ztvárněno klíčové místo Vesnického románu, kdy se hlavní hrdina Antoš seznámí se Sylvou. Stínání kohouta bylo dříve rozšířenou zábavou v mnoha evropských zemích. Také pro zdejší kraj představovalo živou tradici, na kterou se lidé v Ještědě vždy po celý rok těší, hádajíce již napřed, kdo bude vítězem.